Příznaky nemocí duše

prázdnotu a zoufalství, když jsme odděleni od celistvosti a schopnost vyciťovat radost, když opustíme strach a přiblížíme se k podstatě.

Základní příčiny choroby duše je oddělení od původního záměru, který předcházel našemu zrození. Hlavní příznaky nemocné duše jsou zoufalství, strach, bolesti hlavy, únava deprese. Tělo reaguje na zápas duše třemi typy chorob:

Choroba stažení, charakterisovaná krutostí a absencí soucitu či lásky. Tato choroba je způsobena tím, že vinou svéhlavosti či temperamnetu nejsme schopni milovat. Taková osoba může dosáhnout vysoké úrovně porozumění laskavosti a velikosti bytí, ale zůstává pouze u teorie a tak vzniká blok, který trvale ohrožuje zdraví a duševní pohodu, dokud člověk nezačne projevovat poznání skutky.

Druhý typ choroby duše je  z přebytku či rozpínání, která se vyznačuje pýchou, smyslností a hněvem. Tato choroba je způsobena zapomínáním na naši podstatu díky výchově, bezstarostnému mládí, kdy nám bylo umožněno aby pouze fyzické tělo dominovalo duši.

Třetí je choroba temnoty neboli nerovnováhy, charakterizovaná hlubokou depresí, "temnou nocí duše". To je nejbolestivější choroba duše , hluboká temnota způsobená odcizením se, pouze výhradní identifikací s fyzickým tělem a propadnutím iluzi fyzického světa. "Skryji svou tvář před nimi," říká Hospodin.

Naše tělo je obal duše. Záměrem duše vstupující do tohoto těla je předvést své síly a aktivity v tomto světě, neboť potřebuje nějaký nástroj.

---------------

Když se začneme bát, že nezvládáme nějakou situaci, potřebujeme přijít na to, co situaci blokuje a jak rychleji odpouštět a jak dojít odpuštění slovy nebo myšlenkou. Zjednodušeně řečeno, najednou když nám na něčem začne velmi, velmi záležet, si uvědomíme, že nám něco brání v realizaci našeho snu a najednou si uvědomíme, že se toho strachu a toho, z čeho vznikl, potřebujeme nutně zbavit, že když to nedokážeme, tak se dále ve vývoji nepohneme. Hledáme způsob jak najít odpovědi a pomoc a začneme se ptát. Všichni máme ve svých srdcích vědění a schopnosti, které k životu potřebujeme a někde hluboko ve svém nitru víme, že tento dar máme využívat pro sebe i pro druhé. Důležité je své nesprávné volby a jejich důsledky napravovat a nežli na to přijdete, když ještě zatím nevíte v čem je konkrétní problém, říkejte si v myšlenkách upřímně slova:

- Prosím o odpuštění všechny, kterým jsem kdy v životě vědomě či nevědomě ublížil/a

- Odpouštím všem, kteří mně kdy v životě vědomě či nevědomě ublížili

- Odpouštím sám/sama sobě čím jsem si kdy v životě vědomě či nevědomě ublížil/a

-Šťastny ať jsou všechny bytosti

Všechno co v životě děláme, by mělo sloužit k našemu duševnímu a duchovnímu rozvoji. Je-li tomu tak, potom se nám nabízejí další příležitosti a děláme radost sobě i druhým.

Autor: Zdeňka Kavalová