5 pravd

5 ústředních pravd - ocenění, pomíjivost, karma, marnost a zbytečné trápení, svoboda.

Dokud tyto pravdy nezačleníme do každodenních zkušeností, pociťujeme nervozitu, prázdnotu a schází nám něco nedefinovatelného. Cítíme se nepochopeni a naše cíle zůstávají zdánlivě mimo náš dosah.

22.1.2007

Níže uvedená slova nás pocitově oslovují, ale rozum nevěří pocitům, vyžaduje materiální důkazy. Prožíváme-li frustrace a stresy, není moudré se kvůli zdánlivému nalezení duševního klidu, začít vyhýbat novým informacím, novým zprávám a kontaktům s lidmi, se kterými se o svůj duševní klid sami připravujeme. To, co nám vadí, znamená pro nás pouze jedno : řeč je o nás a to nám je nepříjemné. Neodmítejme nazývat strachem skutečnost, že se stahujeme do sebe a dáváme přednost pouze komunikaci sami se sebou staženi do ústraní. Podivné je na tom nejvíce to, že jsme schopni si ze své izolace udělat výlučnost a přednost.

Cesta vede osvobozením se od nám škodlivým povinností a nalezení svých skutečných potřeb a ty si dopřát. Rozlišujme co musíme a co skutečně potřebujeme.

Dokud jsme schopni řešit stresové situace, jsme fyzicky zdrávi a není nutné si pouze namlouvat, že nechceme být nemocní. Myslíme-li to upřímně, potom je nutné o tom přesvědčit své tělo tím, že mu přestaneme překážet v uzdravení. Za člověka hovoří skutky a skutečnost. Buď jsme zdrávi a aktivně tvůrčí nebo nejsme.

18.1.2007

DHARMA - to je cokoli, co je správné. Je to princip mimo prostor, stále se vyvíjející, stále v pohybu, mimo čas. Čin vykonaný s plným vědomím, ve shodě s momentálními okolnostmi, je dharma. Učit se vědomě jednat, znamená učit se jednat ve shodě se zákony dharmy. Dharma je takový čin, který je v souladu s kosmickým poznáním. Kdo nalezl proud dharmy, žije ve skutečnosti a sjednocuje se s ní. Dharma ač stálá, přesto se mění od situace k situaci. Na soulad jednání s dharmou poukazuje : odhodlanost, schopnost odpustit, sebekázeň, zdrženlivost, čistota, kontrola smyslů a orgánů konání, kontrola intelektu, pravé poznání, pravdivost, nepřítomnost hněvu. Cokoli cítíme jako dobré pro nás, je dobré také pro ostatní.  Dharma je to, co je dobré také pro ostatní. Základní podstatná vlastnost věcí je dharma a nelze jí uniknout. Např.: dharmou ohně je hořet.

16.1.2007

SVOBODA - jsou čtyři brány ke svobodě : první brána: neulpívej v minulosti nebo propásneš co život nabízí.  Bez lítosti potom projdeme ke druhé bráně: začneme se účastnit toho, co se odehrává nyní a nezůstáváme pozadu. Důležitá je účast, odevzdáme-li se srdcem i duší, druhá brána se nám otevře. Nejsme-li posedlí minulostí, otevírá se nám třetí brána a ve své práci a lásce k životu a druhým lidem prožíváme novou kvalitu života. Čtvrtou branou projdeme, jakmile jsme schopni zanechat všech zakonzervovaných představ o budoucnosti. Když se nám podaří věnovat pozornost negativním emocím a dokážeme-li podle nich nejednat, zvýší se naše uvědomění. Objevíme, že máme svobodu volit si kvalitu svých postojů a reakcí.

14.1-2007

ZBYTEČNÉ TRÁPENÍ - naše mysl je do jisté míry neutrální, je v naší moci vytvářet štěstí i bolest. Nedává přednost radosti před hněvem ani naopak. Podle toho, jak žijeme, funguje naše mysl. Naše domnělé  utrpení se odehrává v těle i mysli, a tak musíme hledat v těle i mysli jeho řešení. Všechny pocity a to, jak vnímáme život, nám ukazují cestu k uvolnění.

12.1.2007

KARMA - spojitost mezi příčinou a následkem. Všechno co si myslíme, uděláme nebo neuděláme, má své důsledky. Působí i ta nejprchavější myšlenka, slovo, gesto. Napětí v těle nám dává znamení, kde jsou uskladněny záznamy o naší minulosti. To, co nám v životě chybí, je to, co jsme si dosud neosvojili. Karma není osud. Je dobré cvičit se ve vnímání toho, jak se mění naše motivace a napravujeme-li je, potom se dostáváme k žádoucím výsledkům.

10.1.2007

POMÍJIVOST - pochopení pomíjivosti v nás podněcuje touhu po odhalování dalších možností. Průměrný lidský věk je asi 4000 týdnů. Pomíjivost je hlavní znak lidské existence. Součástí umění žít je začít každý okamžik dobře, zůstat soustředěný, jemně povolit a potom říci sbohem, každé době přiznat její kvality. Den, který jsme řádně neuzavřeli, promítne své nezpracované složky do příštího. Pomíjivost není pouhý pojem, nýbrž živá zkušenost. Pomíjivost není překážkou či hrozbou, je branou k pozitivní změně.

8.1.2007

OCENĚNÍ - náš mozek i imunitní systém sílí uznáním. Ocenění zvyšuje pocit neuronů v mozku. I ten nejmenší pocit ocenění podněcuje energii a nadšení, které usnadňuje dále pokračovat. Položme si otázku: přes veškeré potíže, vážící se k současné nepříjemné situaci - co dobrého je v této situaci a v mém životě obsaženo?  Co vím  uprostřed změn a nejistoty bezpečně?  -  Otázky tohoto druhu vyvolávají potřebu odpovědí.

Autor: Zdeňka Kavalová