Máme svobodnou vůli?

Dokud žijeme v průměrném, všeobecně běžném stavu vědomí, dokud prožíváme iluzi  osobnosti, oddělenosti a svobody, tak také v oddělenosti žijeme.  Proto žijeme i v potřebě řešit vše podle své vlastní vůle, velmi často na úkor druhých a na vlastní úkor, což poznáme mnohdy až z důsledků, když trpíme nemocemi nebo jinými nesoulady v životě.

V této fázi vývoje prožíváme dualitu „já“ a „ne já“ a mnohému nerozumíme, s mnohým nesouhlasíme. Dokud se nacházíme ve stavu oddělenosti reagujeme na situace různými způsoby, podle našich sklonů a povahy. Když se věci dějí jak si přejeme, věříme, že je to naše zásluha a projev naší svobodné vůle. Když se nedějí podle našich přání, často svádíme vinu na božskou vůli. Střídáme v sobě vidění světa jako svobodné a božské vůle. Vesmír je živý, neustále se měnící a tak prožitek skutečnosti závisí na úrovni našeho vědomí. Pro probuzeného člověka existuje pouze přítomnost božská a tak již otázka svobodné vůle vůbec v mysli nenastává. Zde se náboženství přetavuje ve zbožnost. Astrologie nám ukazuje náš stupeň uvědomění na základě toho, jak řešíme konkrétní životní události – to „jak“ je naše diagnóza - našeho stupně sebeuvědomění. Není ani tak důležité, co se stalo, ale jak, se v takových situacích zachováme. Z horoskopu vidíme, k čemu máme sklony inklinovat a jak se postupně můžeme učit – v podstatě, jak zvládat sami sebe, své sklony a slabosti, kterými se oddělujeme od harmonie.

Autor: Zdeňka Kavalová