2. neděle adventní - 4.12. svátek má Barbora

Naše srdce je velký, živý, nekonečný prostor, který má člověk udržovat v čistotě.
Bez lásky, klidu a míru v srdci se nikdo z nás neobejde.

4.12. na sv. Barboru se po setmění ustřihne do vázy třešňová větvička. Pokud větvička na Vánoce rozkvete, vdavek chtivá dívka by se do roka mohla vdát.

Sv.Barbora má stejné poslání jako Mikuláš, naděluje hodným dětem, ale do punčochy. Za Barboru se převlékaly dívky, vždy do bílého, pomoučnily si obličej, na hlavu si daly zelený věnec (symbol nevinnosti) někde byl věnec ozdoben zapálenými svíčkami. Chodily po vsi a zlobivé děti vyplácely metlou, hodným naopak nadělovaly různé dobroty.

Barborky posílal na zem sv. Petr po zlatém provazu.

Pověst o sv.Barboře
Kateřina, později svatá Barbora, byla pravděpodobně dcerou pohanského obchodníka a žila s rodinou v Nikomedii – (dnes Izmid, Turecko). Když její otec zjistil, že věří v Krista, nechal ji zavřít do věže. Kateřině se povedlo utéci. Utíkala až ke skále, ta prý před ní otevřela a Kateřinu schovala. Otec ji přeci jen zradou od skály odvedl a předal soudu. Kateřinu pak mučili a nechali popravit. Její vlastní otec prý uťal Kateřině hlavu. Psal se rok 240 či 306.

Svatá Barbora se pak stala patronkou havířů, dělostřelců, ohněstrůjců, hasičů, tunelářů a ochránkyní věží.

Autor: Zdeňka Kavalová