Ze dne: 8.2. 2006

CESTA K NASTOLENÍ VNITŘNÍHO KLIDU....

opět je tu jako každý rok touto dobou aktuální otázka, jak můžeme nalézt klid, který hledáme?.....

nejprve je třeba se připravit na to, že po nalezení vnitřního klidu nás nečeká blažené nic nedělání. Rozhodně se jednou pro vždy nevyhneme nepříjemným stránkám života, v žádném případě nám nezačne být jedno co prožívají druzí lidé. Pouze získáme velkou vnitřní sílu, která nás povede k tomu, že konečně před problémy přestaneme utíkat a zavírat před nimi oči. Začneme si být vědomi, že odpovědi na všechny otázky jsou v nás a že v nás je také okamžik, kdy si řekneme DOST a začneme se ke svému životu chovat jako k něčemu, co je skutečně naše, k něčemu, co nám bylo s láskou svěřeno a za co jsme osobně sami sobě odpovědní. Začneme toužit po znovunalezení úcty k sobě a k životu. Přestane nás bavit si neustále ubližovat a zraňovat sami sebe. Rázně skončíme se zavděčováním se druhým lidem. TAK poznáme, že již doopravdy toužíme nastoupit novou cestu, cestu, která vede k hledání sebe sama. Do jaké míry se nejprve musíme cítit zoufalí, nešťastní nebo jinak "ublížení", to záleží na tom, jak  daleko jsme se odchýlili ze své cesty.

Pro klid nebo neklid naší mysli není kriteriem jak se k nám druzí lidé chovají. Není důležité CO se v našem životě přihodilo za situaci, ale důležité je si hned v prvních chvílích události uvědomit  JAK jsme se cítili a tutu novou situaci pojmenovat, dále  JAK jsme v prvním okamžiku reagovali a JAK jsme se zachovali.  Dalším krokem je uvědomit si motivace svých skutků.

Jakmile se začneme probouzet, přestaneme dělat to, co se od nás očekává a začneme dělat to, co MY POVAŽUJEME ZA SPRÁVNÉ. Osobně převezmeme odpovědnost a přijmeme všechny důsledky a následky, které z NAŠEHO rozhodnutí přirozeně vyplynou. Přestaneme mít strach z toho, co bude zítra, protože již budeme vědět, že až situace nastane, tak uděláme co budeme považovat za správné a uděláme všechno, na co nám budou síly stačit. Při tom je dobré mít stále na paměti, že :

VŠE, ČEHO SE NEJVÍC BOJÍME A VŠE, CO SI NEJVÍC PŘEJEME, TO SE SPLNÍ.

Je proto třeba si nejprve ujasnit zda budeme volit lásku nebo strach a zodpovědět si základní otázky: Co sami od sebe očekáváme? Proč stále chceme pomáhat druhým lidem a přitom neumíme nejprve pomoci sami sobě? Proč stále ze svých problémů viníme druhé lidi?    

To jsou doslova první krůčky, které si na počátku nastoupené cesty osvojíme a poté lze pokračovat po nastoupené cestě dále. Není vůbec důležité, jak to bude dlouho trvat. Jak říká jeden můj známý: "to víte, to záleží na tom, jak je kdo šikovný a upřímný, někdo to má hned a jinému to trvá" :-)) 

Na takovéto cestě postupně nalézáme vnitřní klid. Klid, který není pouze navenek, zatímco v nás zuří bouře. To neznamená, že nás občas nějaká pro nás nová situace "nerozhodí" a částečně klidu nezbaví. Budeme však vědět, že jsme "rozhozeni" a s láskou přivítáme novou situaci. Jak říkáme, když je žák připraven, mistr se vždy najde. Vděčně poděkujeme tomu, kdo nám tuto novou situaci přináší a přijmeme ho. Už budeme vědět, že nám druzí lidé ani neubližují ani nám nepřináší takzvané dobro. Jsme to my a druhý člověk, s kterým se učíme porozumět životu a lásce. Základ je přestat předstírat a i kdyby jsme měli  náš doposavad poklidný život obrátit vzhůru nohama, vděčně se otevřít nové zkušenosti a přijmout ji.  

Jak dokázat dělat to, co někde v hloubi svého srdce víme, že bychom dělat měli? Všechny odpovědi jsou v nás a stačí si uvědomit, že nám ani druhým lidem se nemůže stát nic, co by nám nepomohlo získat zkušenost a radost z toho, že jsme k užitku sobě i druhým lidem. Neděláme chyby, pouze získáváme zkušenosti a to je velký rozdíl v nazírání, který přináší v konečném důsledku prospěch nám i všem zúčastněným.

Láska -  trpělivost a laskavost jsou našimi nejlepšími pomocníky, kteří se od nás ani na okamžik nevzdalují. Pouze nekonečně trpělivě, laskavě a s láskou čekají, až se k nim na cestě připojíme.

Autor: Zdeňka Kavalová

Fáze měsíce

 

Archív komentářů

2010 © Kavalle.cz | created by websession.cz