Odplata za ohlupování druhých lidí i sebe sama

člověk nakonec sám, zdánlivě zcela nečekaně zjistí, že je hloupější nežli ti, ze kterých si dělal blázny nebo se nad ně pyšně povyšoval.

Potřeba povyšovat se nad druhé a dávat jim znát, že jsme lepší nežli druzí, pramení ze strachu souvisejícího s pocitem nemají mě rádi, nejsem dost dobrý. Strach, že nás nemají rádi, naší rodinu nebo děti či partnera vede k rozkladu vlastní vůle a přání být lepší nežli druzí vede k velkému chaosu v životě a v důsledku toho k našemu odmítání. V důsledku toho potom nevěříme, že to druzí myslí upřímně, když nám projeví svůj zájem. Je třeba obnovit úctu a lásku k sobě samým a toho lze dojít porozuměním sami sobě a přijetím sebe sama takového, jaký jsem v tu danou chvíli.....vše je neustálý vývoj....

Mnohdy nemáme odvahu se přímo setkat s člověkem, vůči kterému cítíme nevyrovnaný dluh a potom se pouze hloupě a naivně domýšlíme, jak dotyčná osoba žije, sháníme informace z druhé ruky a vyvozujeme si z toho naprosto nesmyslné závěry....

Není nutné pomýšlet na to, jak si s někým vyrovnat účty tím, že se budeme snažit vytvářet dojem zdánlivé převahy, protože každý z nás sám sebe trestá i odměňuje tím, jakou realitu svého života si připravuje.

Autor: Zdeňka Kavalová