Grafická galerie

Galerie 1 Galerie 2 Galerie 3
V roce 2002 uspořádalo Muzeum Hořice k uctění památky Maixnerů soubornou výstavu pod názvem - MAIXNEROVÉ čtyři generace jedné umělecké rodiny. Zde byla ve velké výstavní síni, vystavena plátna a plastiky Petra Maixnera, Čeňka Maixnera, Karla Maixnera, Jaroslava Maixnera, Jaromíra Maixnera a také moje práce.

Petr Maixner ( 27.2.1831 Hořice - 22.10.1884 Praha )

V roce 1846 začal studia na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho první učitelé byli Čeněk Melka, Jan Popelík, Jaroslav Čermák. V roce 1848 namaloval pro své rodné Hořice prapor národní gardy s obrazem sv. Václava. V roce 1852 dokončil studia na Akademii a zaměřil se ve své tvorbě na historickou tématiku. - Eliška Přemyslovna se loučí s vlastí, Břetislav II. Zavražděn úkladně na lovu, Jan Žižka, Šárka a Ctirad, Vjezd Jana Lucemburského do Prahy, Sedm žíznivých bratří(1857), podle Uhlandovy básně historické plátno Královna Kunhuta s kralevicem Václavem vedena do zajetí na Bezděz(1858), Sedláci na útěku ve válce třicetileté(1860), Po skončení stipendijní studijní cesty do Vídně a Itálie přijal zakázku na ilustrování známé Zapovy Českomoravské kroniky, S Karlem Purkyněm byli pověřeni výzdobou nové Umělecké besedy. Přijal asistentské místo na akademii. V letech 1867 - 1873 se stal předsedou výtvarného odboru Umělecké besedy.

Malba fresková:
S Josefem Mánesem v r.1865 výzdoba kaple sv. Kříže v ulici Karolíny Světlé v Praze. Provedl malby na stropech Valdštejnského paláce na Malé Straně. V r. 167 mu byla zadána práce na výzdobě skříně pro české korunovační klenoty. Výzdoba oltářní zdi v kostele sv.Václava v Praze-Karlíně (1868-1872),
1873-1874 fresky nad oltářem v hrobce rodiny Zeyerovy oltářní obraz pro chrám sv.Vojtěcha v Praze
1875-1876 nástěnná výzdoba Šebkova paláce soutěž na návrh opony a vlysy pro Národní divadlo Obrazy pro kostely : Malíkovice u Loun, Velvary, Sobčice u Hořic, Pohnání u Tábora, Dolní Kalná,. Výzdoba rodinného domu v Hořicích freskami a sgrafity, nástropní malba v domě švagra MUDr.A.Slavíka. Od roku 1879 jmenován profesorem kreslení od ruky na Vysoké škole technické v Praze. Poslední velké dílo Dívčí boj - vystaveno v Umělecké besedě v r.1880. fresková výzdoba domu společenstva stavitelů v Praze a chrámu sv. Jana v Pardubicích.
R.1878 restauruje s bratrem Čeňkem fresky na stropě Staroměstské mostecké věže
R.1881 v chrámu sv.Jakuba v Slavětíně u Loun
1882-1883 na hradě Zvíkově. Samostatně pracoval v chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře a na restaurování maleb ve staré obecní síni Staroměstské radnice.
R.1881 namaloval deset rozměrných pláten pro výzdobu radnice při návštěvě korunního prince Rudolfa. Svou poslední malbu provedl v letech 1883-1884 v hrobce rodiny Novotných v Klecanech. Zemřel V PRAZE 22. října 1884

Město Hořice na svého slavného rodáka nezapomnělo. V roce 1891 byla péčí Měšťanské besedy na domě rodiny Maixnerů čp.37 v Husově ulici odhalena Petrovy pamětní deska podle návrhu jeho synovce, akademického sochaře Jaroslava Maixnera. V r. 1917 byl zásluhou téhož spolku odevzdán veřejnosti Maixnerův pomník, který byl podle návrhu profesora hořické kamenicko.sochařské školy Václava Suchomela proveden v hořickém pískovci v ateliérech téže školy. Pomník tvoří zamyšlená tvář umělcova, již věnčí Múza mohutnými lipovými ratolestmi.

ČENĚK MAIXNER ( 7.11.1838 -Hořice - 10.4.1911 Praha)

Rytiny podle kreseb Quida Mánesa a Karla Purkyně pro Kobrova Dona Quijota, pro Zapovu Českomoravskou kroniku podle předloh Petra Maixnera a pro Květy podle kreseb Josefa Mánesa, Petra a Karla Maixnerů, Čeňka Melky, Františka Ženíška a další.
Od konce 70.let pracuje spolu s bratrem Petrem na restaurování stropních maleb Staroměstské mostecké věže, fresek v chrámu sv. Jana v Slavětíně u Loun a na hradě Zvíkově.

KAREL MAIXNER ( 3.11.1848 Hořice - 2.1.1881 Praha)

Od r. 1855 kreslil na kámen tabule pro dílo Antonína Friče Evropské ptactvo a v souvislosti s touto prací založil vlastní sbírku ptáků, které sám vycpával.
Obrazy křížové cesty pro hořický chrám Narození Panny Marie spolu s Petrem Sám maloval: křížovou cestu pro kostel v Milovicích a oponu pro hořické ochotnické divadlo. Pro hořický kostel - obraz růžencový a obraz sv. Jana. Prapory pro zdejší cechy. pracoval s Petrem na freskách v karlínském kostele v Praze.
Uplatňoval se při vydávání ilustrovaných časopisů - Světozor, Květy, vesmír Litografoval podobiznu J.A.Komenského a Madonu od Levého, která vyšla jako prémie Umělecké besedy.
V r. 1868 namaloval Obraz Slavie
Krize dřevorytu a kamenotisku zasáhla také do života Karlova. Poslední slávou kamenotisku byly prémie Květů a Umělecké besedy, které kreslil na kámen podle předloh Petrových: Sedláci na útěku ve válce třicetileté (1871), Andělíčkem(1871), Motýlek(1872). V roce 1875 se oženil s Matyldou Růžičkovou z Prahy. V roce 1876 vzbudil pozornost jeho obraz Zaječí rodina.

JAROSLAV MAIXNER ( 3.4.1870 Hořice - 9.12.1904 Hořice )

Sochař - syn hořického knihkupce Jana Maixnera a synovcem Petra, Čeňka a Karla. Žil a pracoval střídavě v Hořicích a ve Vídni.
Jeho plastiky se významnou měrou uplatnily při výzdobě architektur:
Plzeňský dudák pro vilu v Lochotíně, čtyři alegorické skupiny pro budovu Obchodní akademie v Hradci Králové, skupina Obchod pro obchodní dům v Plzni, plastiky Moravská pohostinnost pro Moravskou Ostravu, Šárka, Útěcha Kristova, návrhy náhrobků.

MILOŠ MAIXNER ( 4.1.1873 Praha - 5.5. 1937 Praha - můj děd

Nejstarší syn akademického malíře Petra Maixnera. Od dětství byl připravován k umělecké dráze. Od r. 1888 studoval na Malířské akademii v Praze.u prof. Sequense, 1894 - 1895se vzdělával u německého malíře a filozofa Karla Viléma Diefenbacha, společně namalovali velký alegorický obraz Úděl génia vystavený v r.1895 ve Vídni.
V roce 1906 se vydal na dráhu pedagogickou. V té době věnoval pozornost novým snahám při výuce kreslení a malby ve školství a za tím to účelem podnikal cesty do Německa a Francie.
V roce 1910 složil státní zkoušku pro učitele kreslení od ruky.V dalším roce pracoval na sestavení příručky pro kreslení pro středoškolské učitele kreslení.
Mimo tuto činnost se věnoval studiu filosofie kultury, náboženství a hermetismu. Jeho práce byly uveřejňovány ve francouzských a angloamerických revuích a v roce 1910 byl poctěn čestným doktorátem pařížské École superieure libre des Sciences Hermétiques de Paris.
Do češtiny přeložil základní hermetickou literaturu.
Miloš Maixner také překládal z angličtiny spisy M.Collinsové, J.F.Coopera a R.Kiplinga a z francouzštiny G.Encaussa. Přeložil dílo - Základy praktické magie - autor: MUDr. Gérard Encausse(Papus), které stále studujeme i v současné době. Samostatně pak kromě drobnějších článků vydal vlastní studii Svět a člověk a v r. 1909 redigoval časopis Kosmický rozhled. Později působil jako tajemník na ministerstvu národní obrany.

JAROMÍR MAIXNER ( 17.1.1908 Praha - 5.5.1986 Praha) - můj otec

Syn akademického malíře Miloše Maixnera a vnuk akademického malíře Petra Maixnera. Vydal se ve šlépějích svých předků jak ve směru uměleckém tak duchovním. Po maturitě se věnoval studiu architektury na ČVUT v Praze, studoval krajinářství a kresbu podle živého modelu u profesora Oldřicha Blažíčka (1928-30) a sochařství u profesora Folkmana(1928-29). Byl odborníkem v oboru vysokonapěťové techniky a věnoval se využití světla neonů a fluorescentu jako dekorativního prvku.
O jeho úspěších svědčí velký projekt Prazdroje na světové výstavě v Americe, Městské lázně v Plzni, kino Sevastopol v Praze, zasedací síň bývalé Legiobanky, kavárna Pelikán, ředitelství bývalé severní dráhy v Moravské Ostravě, Dům oddechu v Kladně, Tungsram, Auto-Praga. Realizované neonové osvětlení pro Prahy.
Jaromír Maixner byl velmi silně ovlivněn svým otcem i po stránce duchovní a stejně jako on se věnoval studiu hermetismu, jenž se snažil aktivně promítnout do kvality svého života.
Galerie 1 Galerie 2 Galerie 3